H I S T O R I E
Minulost
Když si lidé poprvé přenesli oheň z volné přírody do svých příbytků, přišli velice brzy na to, že nad otevřeným ohněm musí být otvor, kterým by mohl odcházet dým. To byly počátky komínové techniky. Lidem tím byl umožněn pobyt ve vytápěných prostorách, kde se vařilo, spalo, zkrátka žilo. Vývoj komínů souvisí velice úzce s vývojem tepelné techniky.
Současnost
Úkolem komínové techniky je odvést spaliny nad střechu, kde jsou
rozptýleny do ovzduší tak, aby se zamezilo jakékoli újmě na zdraví
obyvatel domů. Na komínovou techniku (systémy pro odvod spalin) jsou kladeny
velice vysoké nároky. Konstrukce komínů musí být naprosto bezpečná a funkční pro
širokou škálu všech tepelných spotřebičů i topných médií.
Příklady vyústění historických komínů
Obrat v komínové technice
Největší podíl na změnách v komínové technice však měly a mají změny topných médií. Dlouhá staletí bylo jediným palivem dřevo. Postupně se přidala další tuhá paliva (např.uhlí) a dnes tvoří paletu topných médií tuhá paliva, kapalná paliva (např. topné oleje) i paliva plynná (např. zemní plyn).
Se změnou paliv souvisel také vývoj tepelné techniky. Lokální topidla byla nahrazována centrálním vytápěním, účinnost spotřebičů se výrazně zvyšovala. A s tímto vývojem musela komínová technika vždy držet krok.
Nejběžnějším typem komínu byl dlouho jednovrstvý
kamenný, později také jednovrstvý cihelný komín. Až v tomto století byly,
z důvodu urychlení výstavby, cihly nahrazeny prefabrikovanými stavebními
dílci.
Se zavedením kapalných paliv se změnilo chemické
složení spalin a vznikl požadavek na kyselinovzdornost vnitřní konstrukce
komína. Tento požadavek si, spolu se vzrůstajícími nároky na statickou a
požární bezpečnost budov, vyžádal vznik dvouvrstvých komínových systémů.
Vnější plášť plnil nosnou (statickou) funkci a vnitřní vložka byla odolná
vůči agresivnímu kyselému prostředí spalin a kondenzátů. Výsledkem pak bylo
současné zvýšení požární bezpečnosti komínů.
Jedno- a dvouvrstvé komínové systémy jsou sice dnes
ještě povoleny a v technických normách a pravidlech popsány. Pro odvod
spalin od moderních a vysoce účinných spotřebičů jsou však nevhodné. Dalším
vývojem komínové techniky byly již překonané.
Energetická krize v sedmdesátých letech
způsobila rychlý vývoj energeticky úspornější techniky. Na trh tepelných
spotřebičů se dostaly nízkoteplotní, vysoce účinné kotle, které si vyžádaly
vývoj a zavedení třívrstvých komínových systémů.
U těchto systémů je vnitřní šamotová vložka
obalena speciální tepelnou izolací, která zaručuje, že při jejím
použití nejsou spaliny o nízkých teplotách v komíně dále výrazně
ochlazovány, a jsou bezpečně odvedeny nad střechu. Tepelná izolace musí
navíc umožnit vnitřní vložce volnou pohyblivost, způsobenou tepelnou
roztažností materiálů (tzv. dilataci).
Posledním vývojovým stupněm komínové techniky
v oblasti klasických keramických komínů je zatím izolovaný komín se zadním
odvětráním, odolný vůči vlhkosti. Jedná se o univerzální komínový systém,
tzn. použitelný pro všechny druhy paliv. Tím je rozšířena možnost použití
komínových systémů také pro spotřebiče s nízkými teplotami spalin.
Ekvivalentem ke keramickým komínům se zadním odvětráním jsou dvojplášťové
nerezové systémy (nerez - izolace - nerez). Jsou také univerzální, ale jejich
oblast použití má svá omezení.