P O Ž Á R N Í   O C H R A N A

Vysoké požadavky na komíny

Komíny jsou extrémně namáhanou částí staveb. Musí být staticky zajištěné, odolné proti vysokým teplotám, agresivnímu působení spalin, kondenzátů i proti vyhoření sazí v komíně.

Požárně-technické požadavky na komíny

Konstrukce, tvořící kouřovou cestu (kouřovod, komínový plášť, vnitřní vložky,...) musí být z materiálů nehořlavých resp. hořlavých pro spotřebiče se zaručenou nízkou výstupní teplotou spalin a pro mokrý provoz.

U komínů, procházejících vnitřním prostorem nebo konstrukcí budovy, musí být návrh komínové konstrukce proveden tak, aby při běžném provozu připojeného spotřebiče paliv, teplota vnějšího povrchu komínového pláště nepřekročila 52 °C.

Vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů

Minimální vzdálenosti dřevěných konstrukcí od povrchu komínového pláště a od průduchu komína (u konstrukcí zapuštěných) jsou dány ČSN 73 3150 "Tesařské práce stavební". Tyto vzdálenosti platí i pro konstrukce z jiných hořlavých hmot.

Prostupy stropy

Komínová konstrukce nesmí být propojena ani namáhána se stropy, průvlaky nebo jinými stavebními dílci. Při prostupu stropy je předepsán 3 cm odstup stropní konstrukce od vnějšího povrchu komína. Tento prostor se těsně vyplní nehořlavým izolačním materiálem. Totéž platí i pro stěnové prvky.

Bezpečnost při vyhoření

Bezpečnost při hoření uvnitř komínů je aktuální především u spotřebičů na tuhá paliva. Při provozu, který není zcela v pořádku (vlivem špatného návrhu komína nebo kouřovodu, nevhodně zvoleného spotřebiče, špatné kvality dřeva atd.), se na vnitřní straně komínové vložky může velmi rychle utvořit povlak sazí, který mnohdy nelze odstranit mechanickými pomůckami (štětky,...). Ve zvláštních případech pak může dojít i k nekontrolovanému samovznícení sazí v komíně. Při vyhoření sazí vznikají uvnitř komína teploty přes 1000 °C. Těmito vysokými teplotami jsou materiály v komíně velmi silně namáhány. Proto je kvalita materiálu a dílů použitých při stavbě komína velmi důležitá a zásadní. Vysoce kvalitní materiály zaručují v případě velkých teplotních namáhání optimální funkční způsobilost.